Cestou do Aspy se k Andě a Ezerovi přidávali další a další lovci. Někteří nemohli skrýt překvapení, když jim představoval svou přítelkyni. Ohromeně brali na
vědomí její žluté oči, přiléhavé kalhoty a rozhalenou kazajku a za Ezerovými zády hodnotili Andiny půvaby. Při společných lovech zaraženě pozorovali Andu,
která nikdy neminula cíl, která slyšela zvěř, která se zatím pokojně pásla na paloucích daleko od lovců, a váhali mezi obdivem a odporem, když Anda
bleskurychle vyvrhovala úlovek. Pak zmizela počáteční nedůvěra a Anda se začala ztrácet s lovci v lese. Ezero trpěl, když žluté oči spočinuly na někom z jeho
kolegů se zalíbením. Žárlil.
Anda laškovala s lovci trochu drsně a večer u ohně vykládala skandální historky o svých milostných dobrodružstvích. Zlomyslně se těšila z toužebných pohledů,
které k ní vysílali muži po dlouhé osamělé zimě. Vždycky se však vrátila k zamlklému šedovlasému Ezerovi, dílem i proto, že si dovedla představit, co by
následovalo, kdyby to jednoho večera neudělala.
Její vlk jí v tomto ohledu nenechal na pochybách a vysvětlil jí velice jasně, co s ní provede, pokud bude svou náklonnost k jeho kolegům přehánět. Vyslechla
ho tehdy mlčky, měříc si ho zadumaným pohledem. Vlastně mu ani moc nerozuměla, nechápala jeho pohnutky, ani jeho argumenty, protože sama nikdy nepocítila
opravdovou žárlivost, ale přesto se rozhodla vyhovět. … čítať ďalej

radujem sa, však predsa som smutný
uväznený medzi svetmi
na perách úsmev a v očiach bolesť
hoc zvyknutý som, tažko ju zniesť
chcel som sa smiať, no hrdlo mi zviera
zničený stojím sťa väznené zviera
nemôžem kričať, nevydám hláska
vnútro moje oheň drása
stojím hrdý, prekypujúc mocou
stojím však sám, obklopený nocou

Čas mě míjí
slovům se smějete
je zatěžko zůstat
vždyť čas mě míjí
ne tak jako vás
tak v závratích potkávám
pak k sobě se vracím
se samotou umírat
času se ztratit
snad znovu se ztratit
….k myšlenkám
svého vlastniho…

Někdy mam pocit, že každý člověk se “pohybuje jinou rychlostí” a ze
prave to je duvod proč jsou lidi tak sami…. mozna jsme sami proto,
ze se neradi prizpusobujeme časoprostoru druhych lidi…mozna je to o
tom, ze nejsme tolerantni i kdyz tvrdime, ze jsme….