tieň

2002.10.27

strieborné svetlo … zalieva moju tvár
nerozdáva teplo, prináša len žial
stvorenia svetla, tešia sa a radujú
na pohltených tieňoch ich duše hodujú
k mojim ušiam krásny hlas syrén dolieha
svetlo je však to, čo moju dušu … zabíja

hrdo a so cťou postaviť by som sa mu chcel
čím som však bližšie tým slabší je môj tieň
neviem ako zabiť svetlo, ani či sa to dá
nemam však na výber, čas mi tu voľbu upiera
so zdvihnutou hlavou stojím nad telami anjelov
hrdo i keď s vedomím že tohto nepriateľa, nepremôžem

.. strieborne svetlo
.. krik a plač anjelov

Autor:   Kategória: Poézia     ::     :: 198 views

nenachajte sa okradnúť

2002.10.22

Dúfajte že vám nikto neukradne dokaldy. V prípade že sa tak stane zoberte si poučenie z nasledujúceho príbehu podľa skutočnej udalosti pretože úrady vás vo váš prospech donútia klamať a správať sa naozaj …. podivne.

Piešťany :: piatok :: 16:30
okienko hneď pri vchode

- Dobrý deň, chcel by som ohlásiť krádež , peňaženka , doklady…
- Ale asamozrejme, kde sa udalosť stala ?
- V Žiline na stanici asi o 14 …
- No ale to vam nemožeme tu zapísať, udalosť musíte oznámiť v mieste kde sa čin stal
- A nemožete aspoň zapísať tú stratu?
- Žiaľ to musíte ísť do žiliny …

Žilina :: pondelok :: 14:00
malé drevenné okienko len tak na chodbe vo veľmi neprirodzenej výške, hned oproti cely “predbežného zadržania”
… čítať ďalej

Autor:   Kategória: Cesta     ::     :: 237 views

Hořící svíčka

2002.10.19

Zavřete oči
hudba kolem zní
vydýchněte
poslouchejte jenom melodii
a vlastní dech
a představte si hořící svíčku
Co vidíte, co cítíte?
Hravé stíny co tančí kolem?
Množství a rozmanitost barev ohně?
Teplo co se vlní vzduchem?
Nebo kapky tajícího vosku?
Je tolik možností
tolik představ
není to jenom hořící předmět.

A život je o tom,
o detailech,
o množství uhlů pohledu
o fantazii
o umění dívat se
dívat se a pozorovat
pozorovat a vnímat
cítit
..
žít.

Autor:   Kategória: Poézia     ::     :: 200 views

Polární zář

2002.10.19

Převrhla se sklenka
víno se rozlívá
bílý ubrus už není bílý
do sněhu kape krev
a slzy mrznou na tvářích
Měsíc se směje škodolibě
stíny růžím kradou vůni
a motýlům prach z křídel
Zvedám prázdnou sklenku
lásce připíjím
na rtech povzdech
a v očích polární zář..

Autor:   Kategória: Poézia     ::     :: 199 views

Žlutooká XIV. – XVII.

2002.10.15

“Věděl jsem, že se to nepodaří…”
Erin se na lůžku podepřel o loket. “Sami dva jsme příliš slabí, abysme prorazili tak starou a silnou kletbu. Já jsem stařec a ona… zbývá toho na ni příliš… Musíme pozvat ostatní. Všechny.”
Dveře se otevřely a do srubu vstoupil ustaraný Ezero.
Erin se pokusil vstát. “Je něco s An Daren?”
Lovec klesl na židli “Je docela v pořádku. Jen se cítí unavená.”
“Aby ne. Vlku, musíme bojovat dál.”
Bělovlasý jen potřásl hlavou.
“Dore,” šaman se obrátil ke svému příteli, “musíš poslat pro Hera z klanu Petar- Leg, Jervaise z Tuboriz, pro terrskou Aglu a Šitu z Lieten. Nikdy to nedokážeme sami.”
Dor mu položil ruku na rameno. “Klid, bratříčku. Hlavně se musíte dát do pořádku. Těch pár dní to vydržíme i o plackách, když to bude nutný.”
Ezero začal neklidně přecházet po místnosti. “Myslíš, že Anda je na to dost silná? Je ještě mladá a nepřipravovala se dost dlouho.”
“Jestli je dost silná?” Erin udělal rukou odmítavý posunek. “Kdyby měla vedle sebe lepšího partnera, byla by kletbu prorazila. Vydala ze sebe víc Síly, než se běžně pokládá za možné. To já už slábnu. Já stárnu. Brzo bude Anda jediným šamanem v Aspě. Ne já jí, ale ona mě kryje záda, a to není správné.” Erin smutně sklonil hlavu. “Neměl jsem se o to vůbec pokoušet. Zbytečně jsem ji ohrozil. Mohl jsem zabít naději, kterou Aspa má…”
Ezero přistoupil k lůžku a pevně mu stiskl ruku. “Nemusíš si nic vyčítat, udělal jsi, co bylo v tvých silách, bratře. To vím.”.
Hlouček lovců kolem dvou vyhublých otrhaných mužů se zlobně zavlnil. Vyzáblý žlutooký chlapík s dlouhým černým copem zasténal, když ho roh lučiště zasáhl do zad a potom se úporně rozkašlal.
“Nechte je!” štěkla velitelsky Anda.
Lovci se neodvážili protestovat. Ode dne vlčího rituálu jí všichni projevovali úctu, která náleží šamanovi. Její tetováním změněná tvář ostatně nelákala k žertování. Snad po straně šeptali, snad nadávali, snad se děsili, ale poslouchali. … čítať ďalej

Autor:   Kategória: Próza     ::     :: 250 views

bemocnosť

2002.10.05

Chladné kvapky dažďa vytrvalo bičovali krajinu ponorenú do temnoty bezmesačnej noci. Ich hypnotický koncert však nedokázal prehlušiť ten hrôzostrašný hrdelný výkrik ktorý sa mu vydral z úst. Zvuk pri ktorom sa otriasli i hrubé kamenné múry jeho komnaty. Stál pri veľkom okne a jeho telo sa kŕčovito chvelo. Bledá pokožka ozdobená kvapkami dažďa kontrastovala s čiernou kožou jeho odevu. Z tých hlbokých a chladných lesklých očí bolo cítiť bolesť. Bolesť zúfalstva, samotu, smútok. Kŕčovito zvieraná dýka prešla čepelou po dlani. Kvapky krvi splývali s dažďom a dopadali na studenú kamennú dlážku. Výraz v jeho očiach sa nezmenil. Nezmenil sa ani pri pohľade na mŕtve telo mladej služobnej ležiace na chladom kameni podlahy. Pomalým pohybom oblizol prúžok krvi stekajúcej mu po prste. Jeho tep sa eštš viac zrýchlil. Ťažký strieborný pohár preletel miestnosťou a rozbil veľké nástenné zrkadlo. Vriaca bolesť mu trhala vnútornosti, akoby sa jeho duša drala von z jeho tela, snažila sa ujsť. Chcel sa rozplakať, podeliť sa aspoň s tichom o svoj žiaľ, prejaviť aspoň trochu ľudskosti. Nedokázal to. Výraz jeho očí bol i naďaľej chladný a prázdny. Stál sám. Plný smútku a nenávisti voči ľuďom, plný zatrpknutosti a hnevu voči sebe. Sám, hoc medzi tisícmi, so svojou túžbou. Tak veľmi by chcel na svoej chladnej tvári opäť ucítiľ ten nežný dotyk jej dlane. Pocítiť zase úsmev. Jeho nechty sa kŕčovito zarývali do kameňa múru. Tichom noci sa ozval ďaľší výkrik. S každou ďalšou dopadajúcou kvapkou si viac a viac uvedomoval, že ten pocit ktorý ho robil šťastným už nikdy neucíti.
Začína svitať…

Autor:   Kategória: Próza     ::     :: 204 views