Ezero seděl na své posteli opřený zády o stěnu a cítil, jak mu víno šumí v uších. Nejmíň po sté za ty dva měsíce, co u něj Anda bydlela, rozebírali otázku lovu velkých šelem. Pro žlutookou měla zvláštní důležitost, jako by byla bohoslužbou, která musí být odsloužena, obětí, na kterou nelze zapomenout.
I teď Anda rozčileně rozhazovala rukama. “Měli bysme jít na lov medvěda, rozhodně měli.”
Lovec na ní upíral šedé oči a přemýšlel, proč je to, bozi milí, tak nutné. Jako partner pro lov byla skvělá, to musel uznat. Měla to, co dělá lovce lovcem. Jiskru, instinkt, touhu po kořisti a smrt z její ruky přicházela rychle a jistě. Stále ho překvapovala svou schopností předvídat chování zvířat a úžasným nadáním vycítit změny počasí. Skolené kusy padaly jako sražené bleskem, ale možná, že to nestačilo Nehasilo to oheň. Snad žlutooká toužila po boji, po spárech, schopných trhat a po zubech stvořených k zabíjení
Natáhl se po měchu s vínem a zamyšleně pohlédl na děvče sedící před krbem. Nepříjemný závan mu přeběhl šíjí .
“Nech toho, do psí… ”
Jednou z toho mála magických schopností, které po své matce zdědil, byla schopnost neomylně vycítil přítomnost kouzel. Vždycky, když vzplál oheň nebo se začala vařit voda, když vítr obrátil směr nebo zvíře omámeně zůstalo stát, cítil na tváři chvějící se vzduch a přepadal ho nepříjemný pocit. Zlobil se, když si hrála s plameny, zuřil, když roztáčela vločky do sněžných vírů a když přivlekla před srub omámenou vlčí smečku, vyválel ji v závěji. Neměl to rád.
Věděl, co kouzla postupně udělala z jeho matky. Nenáviděl magii za to, jak se podepsala na něm. Přemýšlel o tom jestli magie nebyla příčinou toho, že Thryen nakonec byli tím, čím byli. Přál si mít dost síly a ovládnout žlutookou Andu a zabránit jí, aby zaklínadly dál pozbývala lidskosti. Ale věděl, že pak by pro sílu musel sáhnout právě tam, kde ji brala i ona.
Setřel ledové rampouchy s kožešiny lemující jeho kápi a znepokojeně se rozhlédl.. Anda mu před půl hodinou zmizela z očí a ještě se nevrátila. Zpočátku mu to nebylo divné, Někdy lovila tímhle způsobem. Ztratila se v lese a tiše se prosmykala mezi stromy. Teď však Ezera trápila nepříjemná předtucha. Viděl stopy medvěda. Stopy velkého šedého medvěda, starého zjizveného rváče, který v jeho revíru lovil už mnoho let.
Šedý samotář a dívka. Žlutoočka ozbrojená jen Ezerovým starým nožem, který měl svá nejlepší léta už za sebou. Lovec si nervózně shrnul vlasy z obličeje a zaposlouchal se do zvuků lesa.
Anda zatím běžela hlubokým sněhem. Srdce jí bušilo a v ústech měla sucho. Stopa medvěda, obrovského medvěda. Bude bojovat, bojovat se šelmou. Vzrušení jí hořelo v útrobách jako doušek pálenky. Ano, nůž není dobrý, ale medvěd, bohové, medvěd Lovecká nátura zvítězila nad zdravým rozumem.
Les, známý jako vlastní dlaň jako rodná osada, najednou hrozivý. Lovec konečně našel Andinu stopu a viděl jak zpola překrývá stopu medvědí. Žaludek se mu stáhnul, dech začal trhat hruď. Ezero se málem se svezl na kolena do sněhu rozšlapaného Andinými ohrnovačkami. Představa žlutooké ženy bojující s medvědem ho však rychle vzpamatovala. Běžet po stopě
Bohové, bohové, dejte, ať se se svou šelmou nesetká
Hluboké zuřivé mručení a vyjeknutí
Před okamžikem zaslechl Ezero zvuky boje a když odhrnul větev, uviděl výjev, který mu zastavil krev v žilách. Anda ležela na zádech asi tři stopy před poraněným medvědem a pokoušela se vstát. Její nůž trčel rozzuřenému zvířeti z hrudníku tam, kde tušila srdce. Medvěd švihl tlapou, lovec se zajíkl a Andino tělo se mihlo vzduchem. Teď stála na nohou a z jejích úst vycházelo vrčení. Cenila zuby a grimasa křivila její tvář do zvířecího výrazu. Žluté oči se leskly.
Proč, pro bohy, nepoužije magii teď, ” blesklo mu hlavou.
“Chce se nechat zabít?” Zvíře se se vzteklými zvuky vztyčilo, žena couvla. Ezero chraplavě vykřikl, a když se k němu medvěd otočil, skočil, vrazil svůj nůž vedle Andina, prudce ho vytrhl, znovu bodnul a odskočil. Smrtelně poraněné zvíře se ještě potácelo na zadních, hrozivé drápy švihaly před mužovou tváří, tanec smrti trval.
Jako kácející se strom se medvěd spustil na všechny čtyři a pak se svalil na bok. Křeč škubala obrovskými tlapami, dokud je smrt neznehybnila navždy.
Vyděšený, udýchaný lovec se obrátil k dívce a strnul. Pohled, který upírala na medvěda, byl plný takové nenávisti, až to lovce na chvíli zarazilo.
Ale potom se v něm vzedmula jako mohutná vlna zlost, kterou s sebou přináší úleva.
“Náno” zařval. “Náno jedna pitomá.”
Neurvale popadl dívku za ramena. “Stalo se ti něco, je ti něco?” Žlutooká na něj překvapeně pohlédla. Ještě nikdy na ni nikdo tahle takhle křičet. Pohlédla na lovce udiveně a trochu provinile. “Ne, to je dobrý. Nebyla jsem prostě dost rychlá, ” řekla zamyšleně a olízla si rty.
Pak se rozmrzele podívala na svou ruku. “Kurva, teče mi červená”
Muž netrpělivě jí rozřízl potrhaný krvavý rukáv až nad loket. Rána nebyla těžká, jen několik nehlubokých šrámů.
Dost pro lovcův strach a vztek. Napětí uplynulých chvil a chuť boje Ezera zbavilo obvyklého klidu. Hodil děvče do závěje a převalil se přes ní.
“Za tohle tě přerazím, ty káčo pitomá potrhlá pytlácká”
Rval z ní kalhoty, kolenem přimáčkl dívčina bedra do závěje, stáhnul koženou rukavici a rozpřáhnul se a pak znovu a znovu
Ječela a prskala sníh její paty se míhaly vzduchem, jak se snažila zasáhnut Ezerova záda.
“Pusť, okamžitě mě pusť, ty šašku” vztekle mlátila pěstí do sněhu “co ses do toho plet?”
“Protože by tě byl sežral, veveřičko, proto. Protože by tě sežral jak malinu” sykl udýchaně a naposledy ji švihnul rukavicí. “Ještěřice”
Odhodil z očí pramen vlhkých vlasů, který mu visel přes tvář a zvedl se ze závěje smýkla sebou v hadím pohybu a vztekle si vytáhla kalhoty k bokům.
“Kašpare!”
Podal jí ruku, aby mohla vstát a tvrdě se podíval do žlutých očí s rozšířenými panenkami.
“Tohle bylo naposled, panenko, naposled, jasný? Příště ti udělám z toho rajcovního zadku sekanou! Proč si, proboha, nepoužila nějaký zaklínadlo teď, co?”
Udiveně na něj pohlédla: “Boj má přece smysl, jen když mají oba stejnou šanci, ne?”
Lovec jenom rezignovaně zavrtěl hlavou. “Mohl tě zabít” zašeptal vyčerpaně
Světlé oči se pojednou zakulatily “Tys ses do toho pletl .kvůli mně? Ne kvůli tomu medvědovi? Kvůli mně?”
Zavrtěla hlavou. a vrhla na lovce zmatený pohled “Kvůli mně vůbec toho medvěda nechtěl.
Ezero se sklonil dlaní plnou sněhu si přejel tvář.
“Thryen” pomyslel si “zvláštní sebranka”

príspevok je prebraný z internetového magazínu Blue Screen