Napnutá medvědí kožešina čekala na vydělání, dívčiny šrámy byly vyčištěné a obvázané, v kotlíku bublala polévka a Ezero se cítil v míru s celým světem.
Pak zvenku zazněl Andin podrážděný výkřik a dveře se otevřely..
“Norane, co tu, u všech démonů, děláš?”
Do srubu vdusal vysoký, v dlouhém plášti oděný muž a setřepával si z vlasů a vousů sníh a rampoušky ledu.
“Kurevská zima, vlku. Zatracená kurevská zima.”
Ezero se zasmál a sundal ze zdi měch s vínem.
“Už tě to nebaví v těch tvejch horách?” Nalil víno do cínových pohárů a podal jeden lovci. Natrpklé víno sklouzlo do krku a hřálo, vůně jídla a dřeva plnila místnost. Host je v pusté osamělé zimě vzácné koření .
Anda vklouzla dovnitř a tiše se posadila na lůžko. Nevypadala potěšeně. Ostražitě sledovala příchozího, úzkostlivě, jako by chtěla ocenit soupeře, hodnotila mužovu tvář, tmavou větrem a mrazem, zahnutý nos a úzké tmavé oči, široká ramena a silná předloktí krytá manžetami z kůže. Muž v ní nevzbudil důvěru, všechny její zkušenosti kázaly mít nůž v pohotovosti. Neklidně pohodila hlavou.
Ezero rychle naplnil třetí pohár a podal ho dívce.
“Napiješ se s námi, ještěrko?”
Andinu tvář spíš křivil než zkrášlil podivný vyzývavý úsměv, když pozvedla pohár k ústům.
“Tak ať vám slouží, bratři moji.”
Zvrátila hlavu a Ezero se překvapeně díval, jak vypila pohár až do poslední kapky. Vino jí stékalo po napjatých svalech krku do výstřihu kazajky. Po dlouhé době ho zase napadlo, proč všechny ženy lidu Thryen tolik působí na mužskou touhu, horce jím přejelo, až stáhnul obočí. Potvora.
Noran dívku zvědavě pozoroval. “Žlutooká, vždyť ona je to žlutooká.” Běželo mu hlavou. “Vlk si to dovedl zařídit. Strávit zimu v posteli s děvkou z Hladovejch není tak špatnej nápad.”
Olíznul si rty, jak se jeho představy hrubly a bloudily v houštinách vzdechů a ženského sténání. Anda postavila pohár na stůl, až to cvaklo a změřila si Norana pohrdavým pohledem.
“Máš snad něco proti mě, zlato?” Její hlas byl teď jako hrot nože, klouzající po tváři. “Zdá se mi, že se ti na mě něco nelíbí.” Vstala.
Ezero se udiveně díval z jednoho na druhého. Slyšel mrazivé výhružné zpívání v Andině hlase. Zpozorněl.
Noran jen opovržlivě zkřivil rty. “Tvůj loveckej pes moc mluví, vlku. Já bych jí ukázal, kde je její místo.”
Svištivý zvuk vytaženého nože šedookého lovce upozornil, jaké má Anda úmysly. Naplnil znovu její pohár a chlácholivě se k ní otočil. “Schovej ten vercajk, holčičko.” Přikryl jí svou rukou zápěstí a Anda smířlivě zasunula nůž zpátky do holínky. Ezero zachytil Noranův ohromený pohled.
Večer se vlekl ve stálých rozmíškách mezi Andou a Noranem, mezi Andinou divokostí a Noranovým pohrdáním. Spor vyvrcholil ve chvíli kdy host požádal Ezera, aby mu dívku půjčil. “Aspoň ti pomůžu tu čubku pokrotit. Potřebovala by vejprask jako sůl.”
Vlk zahlédl koutkem oka pohyb Andiny ruky a bleskurychle ji chytil za zápěstí. Nůž zazvonil o podlahu a žlutoočka po něm sekla vzteklým pohledem.
“Tak aby bylo jasno, dámo a pane, jestli toho okamžitě nenecháte, tak jdete spát do sněhu. Oba dva.”
“Nemusím snad celej večer poslouchat narážky na svý předky?” řekla trpce. “Ostatně, jako Teřani byste měli vědět, že krev Thryen byla čistší a ušlechtilejší, než krev kohokoli z lidí. A taky” pokračovala ” že lidé byli jen horda mizerných žroutů bahna v době, kdy šamany lidu Thryen doprovázely vlčí smečky svým zpěvem na slavnostech Ohně.”
Noran zbledl vzteky. Kdekoliv kromě Tery by to, že Anda vzpomněla na dávnou slávu Hladového lidu, mohlo být záminkou k dlouhému krutému mučení a smrti. Vyskočil.
“Ty jí dovolíš takhle mluvit, Vlku? Vraž jí do chřtánu pochodeň , jak se to dělalo za lepších časů s jejíma prašivejma předkama. Na co čekáš?”
Anda klidně položila dlaň na rukojeť dýky, kterou měla za pasem a vyčkávala. Pak promluvil Ezero. “Proč se rozčiluješ, Norane? Jsi přece Teřan a dobře víš…”
“Co?” vyštěkl uraženě lovec.
“Že je to pravda.” dokončil šedooký klidně.
Ráno Anda nechala oba lovce odejít. Neměla náladu na Noranovy výpady. Bloumala lesem s omámenýma očima a pod žebry cítila divokou touhu po boji. Jen šílenec mohl zažehnout její plamen a nelitovat.
Host je pro lovce vzácné koření. ale Ezero z Noranovy přítomnosti už radost neměl. Brodil se sněhem po přítelově boku a tiše nadával. Trpké hádky mezi Noranem a Andou ho vyváděly z míry. Vzpomínal, co všechno se svým přítelem zažil. Divoké pitky, rvačky i společné lovy. Kurva, proč se nemohou snést?
“Proč ti vadí Anda?” zeptal se najednou. “Protože je ze žluookejch?”
Noran se podrážděně ošil “Děvka, jako všechny od nich. Nadržená čubka. Ty si s ní spal? A jak ti držela?” zeptal se najednou se zájmem.
Ezero se ušklíbl: “Ne, to ne. Nebo myslíš, že bych měl… ukojit její touhy?”
Přítel vrhl na lovce znechucený pohled. ” Dyť je to napůl zvíře, taková fena” Noran se chlívácky zakřenil a v tu chvíli Vlk pocítil chuť uhodit ho.
Nedotknul se ještě nikdy Andy jako muž a celkem neměl ani v úmyslu to udělat, ale nebylo to proto, že by jí pohrdal. Nevěděl jenom, jestli by se vůbec ještě dokázal podívat do vědoucných zatrpklých žlutých očí potom, co by násilím rozevřel její zjizvená stehna.
Anda seděla v chatě a popíjela víno. Halenu měla na hrudi rozhalenou a holínky z měkké kůže shrnuté skoro ke kotníkům. Nohy si položila na stůl a líně oždibovala zbytky masa od snídaně. Norenův příchod ji otrávil. Nepřátelsky si ho změřila plnýma zloby. Neřekla nic. A nebyla by ani nic udělala, kdyby se Noren nerozhodl dokázat Vlkovi, že jeho žlutooká přítelkyně je jen obyčejná coura.
Když jí Noranova ruka začala trhat na prsou halenu, byla už připravená. Její koleno zasáhlo lovce tvrdě do podbřišku a těžký cínový pohár, kterým ho vzápětí udeřila do obličeje, mu přerazil nos. “Za tohle tě zabiju, ty kurvo.” Zapotácel se a pak rozzuřený bolestí a pokořením vytáhl z pochvy dlouhý nůž… Panenky Andiných žlutých očí se rozšířily a rudé rty obnažily řady ostrých zubů v úšklebku připomínajícím úsměv, když i ona sevřela v dlani svou dýku. “Bodni, bratříčku, ” zazpívala vzrušeně, “a zajdi.”
Udělal rukou klamavý výpad a potom bodl svou čepelí po ženině břiše. Uhnula dokonale jistým, lehkým skokem a zasmála se. “Minuls, bezzubej, minuls!”
Vztekle odhodil židli, která mu stála v cestě. “Nechám si z tvý kůže ušít boty, děvko.”
Pohodila hlavou a téměř tanečním pohybem ustoupila před dalším Noranovým výpadem až k lůžku. Viděla v jeho očích nenávist a živelná krutost, potlačovaná, ale stále doutnající v její duši Thryen, Hladové, vyšlehla vysokým plamenem. Bleskurychle sáhla za sebe a sebrala z postele Ezerův pohozený plášť. Noran až příliš pozdě zaregistroval látku, která mu na chvíli zakryla obličej. To stačilo, to bohatě stačilo Andě, dceři z krve žlutookého lidu. Její dýka lehce probodla koženou halenu i svaly Noranova břicha a pokračovala ve své cestě nahoru až k hrudní kosti. Lovcovy prsty na okamžik křečovitě sevřely nůž a potom pomalu, pomalu povolily. Spor byl vyřešen s konečnou platností.
Když Ezero, vracející se ze sklepa s kusem masa, zaslechl výkřik a chroptění umírajícího, rozběhl se ke srubu. Prudce rozrazil dveře a strnul. Noran ležel na zemi stočený do klubíčka a tisknul si v poslední křeči zkrvavené ruce na břicho. Jediný pohled stačil, aby lovci bylo jasné, že tahle konverzace na nože byla poslední v Noranově životě. Anda si nepřítomně pohrávala se zakrvácenou zbraní. Ezero poklekl k mrtvému a v tu chvíli žena hlučně zabodla nůž do desky stolu. “Žádná čistá práce , bratříčku, ” povzdechla si “ale kudlu vytáh on. Nikdy si nezačínej rvačku na nože s někým z Hladovejch.”
Muž se vztyčil pomalu a prkenně jako stařec. Nevěřícně pohlédl na krvavý nůž, trčící z desky stolu. Mockrát viděl, jak tím nožem Anda vyvrhovala zvířata a teď ho stejně obratně a neosobně použila k zabití člověka. Namáhavě polknul a vyšel dveřmi chaty do houstnoucího soumraku.

príspevok je prebraný z internetového magazínu Blue Screen