Stačila jen chvíle
a zřítil jse mi svět
neni Bůh, zhořeli andělé
a v duši pekelní bolest
strach a hněv
Cos to provedl Osude?!
Zmotal jsi mi život,
emoce, city i myšlení
do klubíčka chaosu.
Vzal jsi mi milovanou osobu
jen tak, bez varování.
PROČ?!
Co jsem provedla?
Co ti dlužím?
Vspomínky výří v hlavě
a nejdou zastavit.
Zabil jsi ho, Osude
vyrval z náručí života
i z mojí náruče,
bez diskuse či kompromisu
bez odpovědi, vzal jsi ho pryč
pryč navždy..
A já přes slzy koukám
bezmocně do mlhy
která je hrozivě
všude kolem..
Proklínám tě Osude!