Vítr bloumá ulicemi,
listy šustí v jeho vánku
a on vypráví hříchy starejch domů,
po zdech plazí se břečťan.
Na půdách pod červenou střechou
rozplynula se láska i panenství
v jediném okamžiku.
Jenom pár kapek krve
a potoky slz byli svědci.
Dívka, co klečela na kolenou
a skrývala svou nahotu v
zaprášené dece,
zůstala v zapomnění muže.

Teď hledí na ni ze zrcadla
tvář s vějířem vrásek kol očí
co skrývají vzpomínku.
Oči, co doširoka rozevřeli se
prvním hříchem, náhlým
odevzdáním se intimitě a
naivnímu očekávání toho,
co přijde až se rozední..