2005.01.30
Bojím se, že neodvážím se zeptat,
tak otázku mašlí provážu
a jako překvapení pod polštář schovám.
Zatáhneš za stuhu
a já čekám na odpověď,
vteřina zdá se jak tisíc let.
Bojím se, že nestihnu Ti říct,
že nedokážu pojmenovat,
že mezi prsty proklouzne
ta pravá chvíle, ta pravá slova,
život zdá se jak vteřina.
Bojím se, že zmizíš,
aniž bys věděl..
2005.01.30
Ve vzduchu zůstala vůně nočního deště,
zklidnila se hladina jezera,
ustal i vítr.
Dlaně hřeje hrnek horkého kafe,
pohled upřený na horizont.
Čekám, a nejen já,
všechno kolem zatajilo dech
v němém očekávání,
kdy nad obzor vykoukne slunce.
Nebe začalo barvit se do ruda,
první paprsky pohladí tváře,
úsměv na rtech.
Pár posvátných minut, kdy je
harmonie v duši i všude kolem.
Je to jako očista, znovuzrození,
takový malý každodenní zázrak.
Miluju ty chvíle,
ty chvíle když svítá.
2005.01.30
Vítr bloumá ulicemi,
listy šustí v jeho vánku
a on vypráví hříchy starejch domů,
po zdech plazí se břečťan.
Na půdách pod červenou střechou
rozplynula se láska i panenství
v jediném okamžiku.
Jenom pár kapek krve
a potoky slz byli svědci.
Dívka, co klečela na kolenou
a skrývala svou nahotu v
zaprášené dece,
zůstala v zapomnění muže.
Teď hledí na ni ze zrcadla
tvář s vějířem vrásek kol očí
co skrývají vzpomínku.
Oči, co doširoka rozevřeli se
prvním hříchem, náhlým
odevzdáním se intimitě a
naivnímu očekávání toho,
co přijde až se rozední..
2005.01.30
Řekni, lásko,
co vidíš v mých očích?
Já v tvých celý svět.
Když se směješ,
svítí v nich tisíc sluncí.
Když pláčeš,
v smutnou tůň se změní.
Když se zasníš,
skrývají tajemství.
Když se na mě zadíváš,
máš v očích nás dva.
A po dešti zrcadlí se v nich duha.
Tak řekni, lásko,
co vidíš v těch mých?
2004.05.25
Ve sklenici na dlouhé stopce
chladím bílým vínem rty,
co žhnou po tvých polibcích.
Tvému objetí náhle utíkám,
do očí bojím se pohlédnout.
Mé srdce i tělo touží poddat se
tvým dotekům a lásce,
ale přesto bráním se a skrývám,
sklené zdi mezi námi tvořím,
netuším však proč.
Vždyť ty tak moc znáš mě,
víš, jak ráda mám vůni deště,
kolika kostkami cukru sladím kafe,
cítíš, kdy potřebuju obejmout,
umíš sejmout tíhu z mých ramen,
rozesmát mě i rozbrečet, … čítať ďalej
2004.05.25
V rozechvělých dlaních
skrývám střepy duše
a rty co neznají úsměv
šeptaj tiše modlitbu.
Ve zvlhlých očích
můžeš plachá slova číst,
tak poskládej ty kousky
a pofoukej rány,
slzy mi již nesluší.
2004.05.25
Jsem čokoláda,
smyslnou vůní lákám tě k sobě.
Následuj svou touhu,
tady a teď,
přejdi přes
střepy rozbitého zrcadla,
najdi cestu,
skrz kterou proběhla černá kočka.
I když se modlíš,
Bůh ti nepomůže,
já nejsem svatá,
já jsem tvůj
první hřích,
poslední pokušení,
já jsem čokoláda..
2004.01.11
Prožít s tebou ještě jednu noc
plnou doteků a krásných slov,
usínat s polibkem tvých rtů
zahalena teplem tvého těla.
Vzbudit se ještě jednou
na tvé pohlazení a vůni kafe
se šlehačkou a skořicí.
Ještě jednou abys pro mě
spíval a hrál,
ještě jendou cítit lásku tvou.
Toužím aspoň ještě jednou
milovat tě,
být ti vším..
Teď už zůstala bych..
2003.12.31
Jsem jako klaun,
co se zvonečky na špicích bot
předvádí Vám jak štěstí vypadat má.
A vy všichni, ukazujíc na mě prstem
vysmýváte se mi trpkým smíchem.
Smějte se! Nevíte a nepochopíte,
proč má duše pláče,
jste na druhé straně té klauní masky.
Ale co se stane,
když voda smyjě líčidla.. ?
2003.12.15
Strácím se v tobě
jak kapka deště v moři.
Mé sny jsou již
rozmazané v mlze,
v síti tvých chtíčů
pomalu ztrácí barvy.
Já oči zavírám a váhám jestli zůstat,
jestli chci obětovat vše
i to co je za hranicí mě samotné.
A kvůli čemu?
Kvůli tvé hlouposti,
kvůli prchajícímu citu?
A říkám “NE”,
a utíkám spolu se svými
touhami barvy hledat.
Teď scházíš mi,
a ten pocit jako by mi
někdo poskákal po duši
Ti nezapomenu.
2003.10.12
Melanchólia jesene,
vkráda sa pod kožu,
ja pery utápam,
v horúcom čaji.
Na dne je obrazec
z čajových lístkov
vešti mi z nich
čo šepká vietor.
|