Jazva na ruke, jazva na nohe,
Jazva na srdci, jazva na duši.
Tancujem na svetle, smejem sa tme,
Aj keď som temný, sere ma svet,
Bolí ma hlava, zvädol kvet.

Úsmev už vyhladol, oku sa vyhol,
Prečo stále odznova? Prečo stále dokola?
Komu je to dobré? Iba pre teba.
Všetko je rovnaké a čas bolí,
Vidím to, čo ostatných bolí.

Zabiť či zabudnúť? Už je to jedno,
Všetko sa zmenilo. Slnko už zmizlo.
Už iba zabíja, tá moja kotrba,
Všetko je večné, len cukor prežíva.

Čo tam po ľuďoch, nech stromy oživia….
NIE!!!!

Tak nahle si prišiel..
a ja som začala robiť veci,ktore som dovtedy nerobila.
Začala som ťa ľubiť..
začala som veriť v to..
čo nieje.
V LASKU.

Musela som uveriť,
veď si za mnou chodil v daždi,
veď si vravel,že ma ľubiš,
kľačal si predomnou na kolenách…

Ano, raz si povedal,že nechceš byť sám…
A ja som možno práve vtedy začala milovať tvoju pleť,
tvoje telo,tvoju chôdzu, milovať to,ako piješ z pohara…
… čítať ďalej

Marcový
vánok vial, zavyli biele Tatry
nesúci
ľudské teplo ako mana
dúža

Darcovi
za život a starosť vďaka patrí
ja súci
na svet zakričal som mama
ruža

Jak je to dávno, co jsi pozoroval noční nebe a vykřiknul: “Padá hvězda!” a něco jsi přál?
Jak je to dávno co jsi řekl mámě: “Děkuji” ?
Kdy naposled jsi se podíval někomu do očí? Anebo se zeptal “jak se vede” se skutečným zájmem a ne ze slušnosti a bez čekání na odpověď šel dál?
Kdy naposled jsi nastavil tvář dešti? Teď rychle utíkáš aby ti nepromoknul oblek za pět tisíc.
Těch věcí je spousta, takových, které jsou tady pořád, ale ty je nevnímáš. Stačí otevřít oči, dívat se a pozorovat, taky poslouchat a naslouchat a prožívat.
Pořád se honíš za dalším a dalším cílem, trofejí. A když něčeho dosáhneš, chceš zase něco jiný. Nevychutnáš jsi to co jsi získal, ani jak jsi toho dosáhl. Pořád hrabeš a hrabeš. A málokdy víš co vlastně máš. Všechno i to co získáš i ta cesta k tomu cíly je naplněné emocemi, skus je procítit. Koukni co všechno máš, kolik věcí jsi nashromáždil, kolik cílů či met jsi dosáhl. Co při tom cítíš? Máš k nějaké té věci vzpomínku, která tě rozesměje? Třeba i rozpláče? Víš proč děláš to co děláš? Víš co ti to dává po citové stránce? Naplní něco, co kolem sebe máš taky tvoji duši, nebo jenom bankovní konto?
Kdy chceš vstřebat všechny ty emoce, které se kopí a ty je skládáš do zamčeného šuplíku ” až na to zbude čas? Na konci, až ti budou odbíjet? Pak se koukneš na to – co máš, čeho jsi dosáhnul, možná lehce, možná přes hrbolatou cestu, a na druhé straně ” co jsi cítil, kolik emocí tebou skutečně prostoupilo.
Víš co znamená láska, štěstí, smutek, pláč, smích..? NE? Špatná bilance..

Třináctá komnata..
je v ní tolik strachu,
hříchu, bolesti, křivd,
přehřešků, ublížení,
zklamání, zřícených snů..
vždy jenom nakouknu
něco tam nechám a
bouchnu dveřmi
klíčem v zámku otáčím

Třináctá komnata..
zamknout tě v ní
at sám vidíš, cítíš,
vnímáš mé tajemství
at nemusím nic říct,
vysvětlit, vzpomínat,
sám vezmeš si z toho
to podstatní
a pochopíš
uvěříš
spoznáš
pak milovat tě bude
beze zábran, strachu
z mé třinácté komnaty..

Keď krása núti ťa sklopiť tvoj zrak
a príjemné teplo preniká ti do srdca,
vedz, že usmial sa anjiel z neba
a zjavil sa tu len a len pre teba.

Keď tvoju tvár skrášli ten najkrajší úsmev
a omámi ťa ten úžasný pocit šťastia,
vedz, že láska si cestu k tebe našla
tak neváhaj a pošepkaj jej svoje priania.

Keď pocčuť tiché stony z tvojich úst
a nahé telá v rozkoši splývajú v jedno,
vedz, že najkrajší pocit na svete je
prijímat a dávať seba v jednom.
… čítať ďalej

To puste ticho, aj ked niekto hra,
ta cista samota, aj ked miestnost
je tebou plna.
Sklanas sa nado mnou,
na tvar mi padaju tvoje slzy.
Odhrniem ti vlasy
a pozriem sa ti do oci
a potom to uz nikdy neskonci.
Zasypes ma sladkou nehou,
ja ostanem az do rana,
vtedy sa nase tela rozpoja.
Poviem ti Zbohom!
a na cestu ta este posledny krat
obdarim neznym, krasnym
hranim nasich pier.
Potom tisko, lahko vznesiem
sa do vzduchu ako
popisany papier
a v nebi uz budem
len smutny anjel bez krídel.
… čítať ďalej

Neboj sa prekliatych, oni vždy nenariekajú, chcú sa len vrátiť do života, no nedá sa… Ich slzy liečia príkre ticho, snažia sa o niečo a my vždy túžime vedieť ” Prečo? Dychom svojim zničia nebo, prikryjú čas teplým snehom, zabudnú na spomienky. Zrazu sfúknu všetky sviečky, vrátia sa zas do temnôt, kde budú opäť prekliatí.

Ulicami sa valí krv spolu s dažďovou vodou,
táto maľba ukrutnosti ma frustruje.
Z okien davno opustených, vraždou poznačených,
sa na mna pozreli oči tužiace po pomste.
Ľudia rychlo okolo mňa prechadzaju,
v momente stretu, posmesne sa zadívaju.
Stopu krvi zanechávajú na ceste viny,
dnes vecer bude veľká slavnosť.
Teraz to už viem, že v meste nie je nikto,
kto netuží po zabíjaní.
to mesto vzniklo pre pomstu,
pomstu čierných plášťov.
Mám sa prechádzať mestom?

ACH…ČO TO BOLO?! OTOČILA SA, PRIŽMÚRILA SVOJE UŽ AJ TAK DOSŤ TENKÉ OČI A SNAŽILA SA V TEJTO STRAŠIDELNEJ POLOTME POHĽADOM NIEČO ZACHYTIŤ. ČLOVEK TO BYŤ NEMOHOL, VEĎ SVOJU DEDINU OPUSTILA UŽ DÁVNO. BOLELA JU SPOMIENKA NA PRIATEĽKU, KTORÚ PRÁVE PÁLIA NA NÁMESTÍ. VRAJ ČARODEJKA. VEĎ SPOLU VYRÁSTALI. OD MALIČKA SA SPOLU HRALI A ONI JU TERAZ UPÁLILI. DOKONCA VLASTNÝ RODIČIA JEJ ZAPÁLILI DREVO POD NOHAMI. JE SMUTNÉ AKO ĽAHKO ĽUDIA VŠETKÉMU UVERIA. NEMOHLA SA NA TO POZERAŤ. MUSELA UJSŤ. A TO VŠETKO IBA PRETO, ŽE SA RADA ZDOBILA. BOLA TAKÁ KRÁSNA S TÝMI NÁHRDELNÍKMI. RUKA JEJ SIAHLA DO VRECKA A NAHMATALA MALÚ SVETLOZELENÚ SKLENENÚ GULVÔČKU, KTORÚ JEJ IBA PREDNEDÁVNOM DAROVALA. RADA SA NA ŇU POZERALA, PREHADZOVALA SI JU V PRSTOCH, ALE NAJRADŠEJ SLEDOVALA JEJ TIEŇ, KTORÝ NA ZEMI VYZERAL AKO ZELENKASTÁ ŠKVRNA. UŽ MNOHOKRÁT NÍM NAHÁŇALA MRAVCE. TÁTO SPOMIENKA V NEJ VYVOLALA NA KRÁTKY OKAMIH ÚSMEV.
VZÁPÄTÍ SI VŠAK SPOMENULA, ŽE PRESNE TAKÚ ISTÚ GULVÔČKU NOSIEVALA KAHLAN NA KRKU. A KÔLY PRESNE TAKEJ A AJ MNOHÝM ĎALŠÍM MUSELA ZOMRIEŤ. KVÔLI TAKEJ HLÚPOSTI. ALE VEĽMI DOBRE POZNALA MIESTNEHO KŇAZA A TAKTIEŽ VEDELA, ŽE SPOLČENIE SA S DIABLOM BOLA IBA ZÁMIENKA NA UPEVNENIE MOCI A STRACHU U PROSTÝCH ĽUDÍ. PRI POMYSLENÍ NA TO VŠETKO SA JEJ ZDVIHOL ŽALÚDOK. … čítať ďalej

Kolem tebe
chodím po špičkách,
kostkami cukru
sladím ti sny,
polibkem ukradnu ti
kousek ůsměvu z rtů
a rána tvé hlídám.
Jsem jako pavouček v kapse,
jako mince od dedečka,
jako čtyřlístek
zapomenutý v denníčku.
Jsem jako malá čarodějka,
možná víla či skřítek, co
bdí nad tvým štěstím
a střeží jej.
Tušíš, že máš něco
pro štěstí, no zatím nevíš,
že jsem to já.